À TERRE - Embrasser La Nuit
Nebezpečný sludge, doom, post metal s nádherně kanální francouzštinou. Zahulený zvuk a dusivé nálady, až se z toho svírá hrudník. À TERRE mě na první poslech dostali, uvidíme jak trvanlivé to bude.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
V chladné Skandinávii i pěkných pár let po období největší slávy kapel MAYHEM či DARKTHRONE vznikají nové a nové kapely, které se rozhodly zasvětit svou tvorbu černému umění. Musím říct, že považuji za velice překvapivé, že i dnes se pro tak velký počet kapel najde dost místa. Warpaintovou sestavu švédských BLODSRIT tvoří klasicky dvě kytary, basa (ta elektrická, kdyby se někdo ptal) a bicí.
Co byste čekali? No, můžu jen tak „organizačně“ sdělit, že album „Ocularis Infernum“ (studenti lékařské fakulty, nevíte, jestli to opravdu znamená „Pekelné brejle“?) čítá devět skladeb melodického black metalu na instrumentální úrovni adekvátní lisovanému CD. Hudební nápady a páteře jednotlivých písní jsou slušně zkomponované, chytlavé a místy i docela působivé. Slušný rejstřík bicích rytmů, skladby jsou rozpoznatelné a vskutku zapamatovatelné i pro posluchače, na kterého black metalový žánr působí, dejme tomu, příliš „tvrdě“. Kolovrátek BLODSRIT šlape sice obstojně, ale na můj vkus je až moc uniformovaný a strojený, což vám bude jasné jak po poslechu hudby, tak po prohlédnutí fotek kapely (o videoklipu k písni „The Glorious Rise Of Flames“ radši ani nemluvě). Něco jiného by bylo, kdyby hudba kapely takovému postoji odpovídala a nepůsobila v tomto kontrastu tak rušivě, jako tomu ve finále je.
Máme tedy ve Švédsku další kapelu experimentující místy až s gotickou image a chytlavými refrény, která určitě má na koncertech plno, ale působí na můj vkus příliš povrchně, o nějakém skrytějším působení na smysly sluchové se rozhodně mluvit nedá. Pokud vás baví black metal pohybující se u hranic žánrů, nejste příliš nároční a jste citliví na melodie, mohu doporučit. Skalním BM fans, natož jejich opaku, ovšem ani omylem. Znám pár ekvivalentů kapel typu BLODSRIT, a proto vím, že i pro tohle se publikum hravě najde. Čest snažení na „Ocularis Infernum“.
PS: Ještě závěrem - zmíněný videoklip „The Glorious Rise Of Flames“ je jen o sestřizích z koncertu prolnutých bezduchým dějem, kde jakási dívčina v černých šatech najde satanský grimoár se kterým sestoupí do hrobky, tam ho čte a nakonec už je tam jenom všude krev, aniž byste pochopili, co se vlastně stalo. Hudbu BLODSRIT to vystihuje tak akorát.
album "Ocularis Infernum" čítá devět skladeb melodického black metalu na instrumentální úrovni adekvátní lisovanému CD.
6 / 10
1. Ocularis Infernum / Tragedies To Come
2. Secrets Unveiled
3. In Dark Silence I Die
4. Dying Breed
5. The Rape Of Vestal Purity
6. I Sorg, För Syndens Saknad
7. Infernal Reign
8. Rulers Of The Desolated Lands
9. The Glorious Rise Of Flames
Ocularis Infernum (2003)
-bez slovního hodnocení-
Nebezpečný sludge, doom, post metal s nádherně kanální francouzštinou. Zahulený zvuk a dusivé nálady, až se z toho svírá hrudník. À TERRE mě na první poslech dostali, uvidíme jak trvanlivé to bude.
U retro hevíků je klíč jednoduchý: buď to kopne, nebo ne. U těchto Švédů je situace ihned jasná. Příjemně dobový zvuk, přesvědčivý projev, jednoduché háky a príma veteránská atmosféra. Výsledkem je žánrově trve kolekce, kterou člověk vděčně vdechne.
Ejhle, špičkový německý debut našťouchaný bravurním technickým DM. Má to dost valérů, skvělou balanci mezi melodikou a zrůdnou agresí, zábavný vokál a explozivní basu, která evokuje klasiky žánru. Němci působí dojmem, že se pro první ligu narodili!
Košatý technický death, agresivní náklepy střídá progresivní hravost a přestože se jedná o brutální formu death metalu, je to i dostatečně čitelné. Povedený zvuk dává vyniknout všem instrumentálním parádičkám. A tempo je většinou zabijácké. Palec nahoru.
Tento šťavnatý mix proto-black/deathu s thrashovým zurvalstvom, nasratosťou a rýchlosťou sa mi veru pozdáva. Švédom to krásne hrá, tento debut u slovutných Century Media sa veru podaril.
Nové album skotských MOGWAI opět těží ze soundtrackových zkušeností skupiny, ale současně je cítit snaha vrátit se k postrockovým kořenům a především po produkční stránce ostřejšímu soundu. Tady bude co naposlouchávat.
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.